ZAMYŠLENÍ MIRKY ČEJKOVÉ PRO EQUAL PAY DAY: Navzdory 21. století dostávají ženy za stejnou práci méně než muži. V EU zhruba o 13 %, v ČR dokonce o 16,4 % a v některých věkových kategoriích se šplhají k 20 procentům. Na vině je celá řada faktorů, chci se ale zastavit u jednoho, který je významný a o kterém moc nemluvíme. A tím jsme my samy. Ženy.
Když dojde na diskusi o rovnosti odměn, sklopíme hlavy a mlčíme. Možná čekáme, že to za nás vyřeší socioložky, filozofky, političky, a ještě lépe jejich mužské protějšky. Řada z nás se stále ještě děsí označení feministka, aktivistka, hysterka. A ano, všechna tato označení někdy zaznívají nebo zazněly. Neumíme je oddělit ani jednotlivě vysvětlit. Jak je možné, že nás taková komunikace skoro vždy zaskočí? Odpovědí je víc. Jsou to například opravdu silně zakořeněné stereotypy. Také nízká sebedůvěra nebo nějaký skrytý knoflík, kterým ji dokážeme v mžiku ztratit.
Moje cesta k odvaze říct, kdo jsem, co umím a jaké podmínky očekávám, byla dlouhá a bolestivá (a upřímně nevím, jestli už jsem v cíli). Chyběla mi podpora, vzor a informace. Proto jsem se před několika lety s radostí zapojila do největší vzdělávací akce v Evropě – Equal Pay Day, která díky nezměrnému úsilí prezidentky Business & Professional Women CR Lenky Šťastné už za 14 let podpořila téměř 20 tisíc žen v budování jejich kariéry a nabízí jim speed mentoring a odvahu ke změně. Úspěch závisí i na schopnosti sebereflexe a za ty roky jsem si uvědomila, kde si samy škodíme.
Je to například ženská rivalita. Mluvíme o podpoře, ale často vnímáme tu druhou jako konkurenci. Tady bychom se měly učit od mužů. Ti jsou nastaveni tak, aby hledali příležitosti. V duchu zvažují – má ten druhý co nabídnout, jak si můžeme být užiteční, jak na tom můžeme všichni vydělat?
